Stává se, že si mládež školou povinná občas plete Palacha s Opletalem, únor 1948 se srpnem 1968 nebo Husáka s Havlem. 30. výročí Sametové revoluce nabídlo příležitost, jak tento nedostatek napravit.
Studenti starších ročníků od kvinty po septimu doma i u příbuzných a známých prohrabali skříně a zapomenuté kouty, aby shromáždili oblečení a další artefakty dob dávno minulých, a připravili pro ty mladší ve čtvrtek 14. listopadu poučné dopoledne, během nějž je seznámili nejen s listopadovými událostmi, ale i s tím, co předcházelo.
Už při příchodu zažili primáni až kvartáni snahy přičinlivých a neodbytných agitátorů o nábor do té jediné a velké strany dělníků, rolníků a pracující inteligence. Z jednotlivých tříd pak mladší studenty vyhnali nacističtí pohůnci a evokovali pohnuté listopadové dny roku 1939, kdy došlo ke zrušení českých vysokých škol. Pak se po celé budově rozešly skupinky a na příslušných stanovištích se seznamovaly s dobovými událostmi a každodenní realitou minulého režimu. Až mráz po zádech běhal při ukázce politického procesu z 50. let, při němž byl obviněný (bývalý letec RAF) rychle odsouzen k nejvyššímu trestu. Jinde zase „úřadovala“ volební komise a voliči si vyzkoušeli „demokratické volby“, při nichž mohli vybírat z jediné kandidátní listiny a byli přitom bedlivě sledováni nenápadnými osobami dohlížejícími na „řádný“ průběh. Za dalšími dveřmi pak svazačky a pionýrky rozdaly mávátka a horlivě začaly nacvičovat prvomájový průvod, jako vystřižený z éry „Husákových dětí“. Pravda, občas se do toho přimotal i člen hippies z uvolněných let šedesátých, ale bedlivé oko agentů StB ho určitě mělo „v hledáčku“. V oddělení cenzury se pak přítomní dozvěděli, co bylo a nebylo žádoucí pro morálku socialistického občana, a také, co bylo tehdy k dostání a za kolik. Zároveň je třeba vyzdvihnout fakt, kolik originálních připomínek minulosti se starším studentům podařilo poshánět – nedostatkový skládací toaletní papír, bombičky se stlačeným vzduchem na výrobu sifonu, walkmany, psací stroj, igráčky, stereoskopické kukátko... Ale i „věčné časy“ jednou musely skončit, a tak se na závěr akce sešli všichni na chodbě, která suplovala náměstí, s vlastnoručně vyrobenými transparenty a společně svými klíči odzvonili totalitě. Všichni pak obdrželi malý suvenýr na památku.
Nezbývá než upřímně poděkovat všem starším studentům, že se svého úkolu zhostili skvěle a s vervou, i organizátorům. Mladé diváky doufejme předvedené obrazy „živé historie“ poučily, protože by nebylo dobré, kdyby si některými událostmi podobnými těm z let 1939 až 1989 museli v nějaké formě znovu reálně projít...
Jaroslav Kotulán