Podobně jako mnohé jiné školy se i ta naše v posledním úplném školním týdnu tohoto covidového školního roku vylidnila, neboť třídy se vypravily do končin blízkých i vzdálených. Kvarta se vydala na 48 hodin do metropole.
Vše začalo jízdou vlakem krajinou ztemnělou bouří. Po příjezdu se ale počasí víceméně umoudřilo, takže jsme se ubytovali a vzápětí mohli v doprovodu milé paní průvodkyně zhlédnout všemožné pamětihodnosti města, jehož sláva hvězd se dotýká, jak napsal dávný kronikář. Po večerním návratu do ubytovny ještě nenastal odpočinek, naopak výstup do prudkého kopce. Výhled z Petřínské rozhledny ale stál za tu námahu.
Druhý den nás čekal Pražský hrad. Vidět liduprázdný interiér svatovítské katedrály se nepoštěstí každý den (viz foto). Komplikace nastala až na zpáteční cestě – to můžete mít místenek do vlaku kolik chcete, když blesk shodí na trať strom... Ale naštěstí dálnice (kdo by to byl řekl) průjezdná byla, takže jsme se mohli vrátit s mírným zpožděním zpátky.
A to je vše, přátelé.
(-nt-)