Poté, co nám po dobu několika let nejmenovaný virus bránil v pořádné třídní akci, jsme se, sláva bohu, vydali na vytoužený lyžák. I přes jeden planý poplach před nedělním odjezdem jsme všichni negativní vyrazili do Karlova.
Na ubytování jsme tedy dorazili v plném počtu, který se ale bohužel neshodoval s počtem doručených zavazadel. Někde se stal problém a tašky několika našich spolužáků si vesele jely zpět směr Olomouc. Tuto krizi se naštěstí také podařilo vyřešit, a tak jsme druhý den stáli na svahu všichni a nikdo nemusel užívat zimních radovánek v riflích a tílku.
Rozdělili jsme se na tři skupiny budoucích profesionálů a šlo se na to. Snowboardisté měli pomalejší rozjezd, ale i nováčci na konci týdne už jezdili, jako by trénovali celý život. My lyžaři jsme si zásadně zlepšili už tak výborné schopnosti. A to všechno za krásného počasí, které nám přálo, až na jednu výjimku, celý týden.
Jako největší úspěch celého zájezdu ale vidím počet jízd do bruntálské nemocnice. Ten totiž od neděle až do pátku zůstal, i přes přítomnost některých žáků, kteří jsou proslulí svou šikovností, na nule, čímž jsme předčili veškerá očekávání.
Kromě kolen snowboardistů zdobených četnými modřinami jsme se tedy v pátek všichni vrátili domů celí a zdraví. Ale především plní nových společných zážitků.
Datum
14.3.2022
Text