Předposlední dubnový pátek se kvinta vypravila do naší metropole, aby zhlédla představení činohry Národního divadla – známý příběh s názvem Kráska a Zvíře. Kdo viděl třeba Kytici, ví, že se v Národním divadle nebrání novátorskému pojetí inscenací. Ctitele klasického divadla ale mohou moderní postupy zaskočit. Proto byli možná někteří překvapeni tím, že Kráska pocházela ne z kupeckého rodu, nýbrž z potulného cirkusu, Zvíře nebydlelo na opuštěném zchátralém zámku v lese, ale v něčem, co připomínalo protiatomový bunkr, a v závěrečné scéně se ohyzdný netvor neproměnil v krásného mladého prince, pouze odhodil zvířecí masku, drápy a pařáty. Jinak se ale klasická pohádka o lásce přemáhající všechny překážky odehrála tak, jak si ji kdysi vyprávěli ve staré Francii a jak ji pro naše publikum přebásnil František Hrubín. Přestávku jsme využili prohlídkou interiéru Zlaté kapličky a návštěvou horní terasy s vyhlídkou, odkud se otvíral nádherný pohled na panorama Pražského hradu. Při návratu z představení jsme si vychutnali večerní promenádu po vltavském nábřeží a procházku po setmělém Karlově mostu.
Druhý den jsme ještě na Lennonově zdi obnovili od loňské návštěvy zaniklý nápis a pak se Nerudovou ulicí vydali k Hradu, většina se pak vypravila až k obřímu letenskému metronomu. A protože je Země kulatá, skončili jsme v sobotní podvečer tam, kde naše cesta začala – na brněnském "hlaváku".
