Bylo to poprvé, kdy naše škola dostala možnost uspořádat setkání se současným autorem či autorkou. My jsme pozvali neznámou Kamilu Hladkou, která však vymýšlí a tvoří neobyčejné knižní projekty. Vše, co je poprvé, je zároveň zkouškou odvahy, motivace, otázek, zda vůbec někdo přijde, zda takové akce mají smysl.
S velice ochotným panem vedoucím knihovny jsme místnost nachystali a pak už se jen čekalo. U toho čekání jsme probírali tyto typy akcí, jestli vůbec mohou někoho lákat, když současný svět nabízí mnohem více zábavy, která se nabízí, aniž by člověk musel sám vynaložit nějakou energii. Setkání s Kamilou Hladkou tak mělo charakter literárního kroužku či bytového semináře, chcete-li. O to více bylo intenzivní a obohacující pro všechny zúčastněné, kterých bylo sedm (biblické číslo plnosti). Otevřela se atmosféra diskuse nad tématy jejích knih, což byly vdovy po hornících a jejich přístup k životu a druhé téma se týkalo strastí a radostí řeholnic. Přečetla úryvek i z chystaného projektu s kolotočáři, kteří ji, jakožto sociální skupina, fascinují od dětství a rozhodla se s nimi napsat rozhovor, a pozvat tak čtenáře do jejich neobyčejného světa.
Na závěr si dovolím položit otázku: Mělo to smysl? Ano mělo a má a je potřebné nejen v těchto akcích, ale v jakýchkoliv akcích, které pořádá naše škola, pokračovat.
Monika Kaválková