Máte babičku a dědu? Nejspíš ano. Jedete k nim v neděli na oběd, užijete si trochu rozmazlování a tak. Nebo babičku a dědu nemáte – nic o nich nevíte, dokud až v dospělosti v rodinné pozůstalosti nenajdete „Dopisy z Brna“.
Tak jako Karen, Američanka, jejíž maminky rodina má kořeny mezi brněnskými Židy. Tedy, měla … A tak se až jako dospělá dozvěděla o osudech svých blízkých příbuzných, o nepředstavitelně těžkém rozhodnutí babičky a dědy, kteří své dcery poslali vlakem Nicholase Wintona v roce 1939 do Anglie do bezpečí, a o jejich smrti v koncentračním táboře, aniž by své malé děti měli šanci ještě vidět.
A protože Karen památku svých prarodičů nechtěla nechat jen tak zapadnout, použila všechen dostupný materiál, připravila velmi osobní, konkrétní a hmatatelný projekt dokumentárního filmu, přednášky a ukázky autentických dokumentů, aby se na osudy úplně obyčejných babiček a dědečků, které semlela tak zlá věc jakou je holocaust, nezapomínalo.
Studenti našeho gymnázia měli možnost tento program zhlédnout, na „Dopisy z Brna“ si doopravdy sáhnout a zajímat se – zeptat se na cokoliv přímo Karen ve středu 13. listopadu, a zažít "transports to truth".